Osobní blog

Vím moc dobře, že se dovede v mnoha případech sejít fantastická parta lidí, kteří se předtím třeba vůbec neznali a přesto mezi nimi panuje respekt, pokora, vzájemná úcta i velká legrace. Byl jsem u toho osobně vícekrát. Moc si takových lidí vážím a jsem nesmírně vděčný, že mohu být součástí. Také ale moc dobře vím, že ne vždycky to takto funguje a ne každá parta si sedne. A také vím, že občas někteří lidé selhávají. Na škole jsme párkrát zažili případy, kdy se spolužákům začaly ztrácet věci nebo peníze. Ne vždycky se odhalil viník, ale tušili jsme, že to musí být někdo z nás. Soudružnost se naruší. Mezi námi je s prominutím krysa. Černá ovce. V partě, kde takřka na 100% víte, že si můžete důvěřovat, nemáte problém si někde odložit klíče nebo peněženku a víte, že ji na svém místě opět najdete. Jsou komunity, kde se uvažuje jinak, dozvěděl jsem se, že podobná praxe funguje například v Ománu nebo na Islandu, nebo na určitých místech Kanady nebo Švédska. Ale nelze to praktikovat všude. Teď si vezměte případ, když se najednou zničehonic začnou ztrácet věci nebo peníze. Někdo je začne krást. Důvěra a pocit bezpečí je v trapu. V kolektivu, ve kterém jsem teď, se stalo to, že někomu se ztratily peníze a mám informace, že ten, kdo to udělal, šel přes zámek. Vloupání. Nedalo mi to si nevzpomenout na události ze školní minulosti. Občas se tyto věci dějí, lidé si přestanou hledět svého, vlivem nepříznivých životních situací, nebo kleptomanie nebo kdo ví vlivem čeho ještě se zaměří na majetky druhých. Totální červená čára. Vzpomínám si na jeden z mých nejoblíbenějších seriálů Hospoda, díl Zloděj. Petr Nárožný jako hostinský Jarda Dušek povídal :

,,Ono to všechno začíná už v útlém, v raném dětství, neúctou k rodičům. Potom to pokračuje neúctou ke státnímu zřízení... a vyústí to všecko v trestnou činnost. To jsou ty drobné krádeže na nádraží, potom podvody, následně loupeže, teror, únos, letecké pirátství, prostituce, drogy, zavlečení do ciziny..."

Je to komediální seriál, velmi doporučuji ho vidět. A když už o něm mluvím - i tam se setkala úžasná parta. Měl jsem z toho pocit jako televizní divák a i z vyprávění herců jsem měl dojem, že u tohohle seriálu se sešlo všechno. Jako by člověk prostřednictvím televize tam mohl být s nimi. Být jedním z těch štamgastů. A řeknu Vám, kdyby to šlo alespoň na chvíli to doopravdy zažít. Tady se na starosti zapomene.

Už dlouhodobě se považuji za člověka, který má vyšší sociální cítění. Dodnes mě obzvlášť zajímá, jakým způsobem žijí rodiny s dětmi, jak to zvládají samoživitelky nebo samoživitelé, senioři, lidé se složitým životním příběhem, v tzv. vyloučených lokalitách atd. Obdivuji každého, kdo se dokáže vzepřít nepřízni osudu a usiluje o lepší život. V TV jsem měl rád pořady jako například Mise nový domov nebo Modré z neba. Vždycky mám velkou radost z každého takového úspěchu. Nevidím nejmenší důvod, proč nežít úspěšné životy, proč o ně neusilovat. Pro ně je ale potřeba také něco udělat. Na životě v chudobě nevidím z dlouhodobého hlediska nic pozitivního. Vidím strach o bydlení, poloprázdnou ledničku, obnošené šaty, skepsi, stres a další podobné věci, které s tím souvisí.

To, co Vám teď řeknu, bych Vám asi před patnácti lety neřekl. Troufám si říct, že na mém sociálním cítění se za ty roky nic nezměnilo. Co se ale změnilo, je můj postoj k chudobě. Dřív bych možná ,,plamenně" burcoval, jak je potřeba pomáhat slabším, jak je potřeba zajistit důstojný život, jak se musí myslet na sociálně slabší občany, musí se jim dát kdesi cosi atd. Dnes mám poněkud racionálnější a střízlivější pohled. Nerad to říkám, ale mám obavy, že řada lidí nemá osvojené správné návyky. Neuvědomují si, že jsou to oni, kdo v první řadě musí řídit svoje životy. Nedokážou hospodařit, nejsou schopní vybalancovat poměr mezi příjmy a výdaji. Podléhají přílišnému konzumu či vlivům reklamy. Často končí v exekucích nebo v dluhových pastích. Nevěnují se osobnímu rozvoji. Už dlouhodobě mě fascinuje na některých rodinách, že i přestože se nacházejí ve finanční nouzi, tak na cigarety nebo alkohol se peníze nějakým zázračným způsobem vždycky najdou.

Jsou lidé, kterým se vyplatí pomáhat. Koho tím mám například na mysli? Snaživé lidi. Lidi s odpovědností a se sebereflexí. Ti, na které je spoleh a kteří dodržují svoje sliby a plní dohody. Dočasný pád může potkat každého, ale pak velmi záleží na tom, jak k tomu kdo přistoupí. Tohle je jedna z klíčových životních křižovatek. Někdo využije krizi jako odrazový můstek. Leckdo se krizí naopak nechá stáhnout ke dnu. Je to tenký led a je blízko k tomu nechat se namotat do škodlivých návyků a zůstat u nich.

Pokud se někdo ocitne na šikmé ploše, má podle mého názoru v zásadě dvě možnosti. Buď dotyčný člověk zatáhne za záchrannou brzdu, uvědomí si závažnost situace, změní svůj život i svoje návyky a vrátí se zpátky na správnou cestu, anebo převládne lehkovážný přístup, ale pak se sešup do propasti bude spíš zrychlovat. Jestliže se někdo rozhodne řešit svoje životní problémy lhaním, podrazy, krádežemi, neplněním dohod a manipulacemi, pak ať se dotyčný nediví, pokud díky svému jednání skončí v nejkrajnějším případě až za katrem. A ne, že bych to někomu přál. Ale když si o to někdo koleduje... Každému podle jeho gusta.

Velmi záleží na tom, jaké má člověk návyky, jakými lidmi se obklopuje a jak tráví svůj čas. Záleží na pověsti a dobrém jménu. Už před mnoha lety jsem se dostal k motivačním filmům, knížkám, citátům nebo příběhům skutečně úspěšných lidí. Velmi mě to oslovilo a nadchlo a od té doby jsem už přesně věděl, kam chci patřit a také jsem přesně věděl i to, kým rozhodně být nechci. Někteří lidé nemohou být mými přáteli nebo životními partnery a necítím nejmenší potřebu se za to omlouvat. Můj čas je opět drahocenný a nezaslouží si ho každý a rozhodně si ho nezaslouží lidé s pokřiveným charakterem. Takže pokud někteří lidé budou mít pocit, že jsem se jako člověk změnil, mohu Vás ubezpečit, že se Vám to nezdá. Já jsem se opravdu změnil. Jak se lidé budou chovat ke mně, tak se budu chovat já k nim.

Nevím, jak to funguje v jiných státech, ale tady v ČR mají někteří lidé tendence zneužívat podanou pomocnou ruku. Takovým lidem říkám, že odteď jste na to sami. Kde není pokora, tam není důvod se angažovat. Nejsme dojné krávy. Pokud jsem schopný si zařídit solidní výdělek, mám právo si ty peníze užít nebo je investovat podle svého gusta, nemám povinnost jimi dotovat lidi, kteří si tu pomoc díky svému jednání ve finále ani nezaslouží.

Nas*at.

Kdo si neváží pomoci, tak ať se z marasmu hrabe sám. Já osobně mám představu o tom, jaké návyky nás mohou dovést k úspěchu a jaké nás tam rozhodně nedovedou. Svoji cestu jsem si už vybral. A tuhle cestu se mnou nepůjde každý. Já si to nepřeju. A někteří lidé už z mého života dostali padáka. Právem.

Takže asi tolik ode mě na toto téma. Snad časem napíšu zase nějaký optimističtější článek...