Osobní blog

Občas se na člověka sesype více nepříjemností najednou, se kterými se musí potýkat. Zapracuje tíha okolností. Někdy není jednoduché se s tlakem vyrovnat. Řada lidí zastávala názor, že svět po koronavirové pandemii už nebude stejný jako před ní. Souhlasím s tím. Svět se změnil, ale on se mění stále, jen někdy mám pocit, že se kolo dějin chvílemi točí rychleji. Historie je plná dramatických událostí a někdy není jednoduché to ustát. Společnost je rozdělená, nenávist například na sociálních sítích není nic výjimečného. Strach má tendence ovlivňovat naše životy, například jestli zaplatíme účty, nepřijdeme o práci, jestli si uchováme zdraví a tak dále.

Vzpomněl jsem si na můj oblíbený film Knoflíkáři. Vladimír Dlouhý tam hraje psychiatra a svému pacientovi říká, že Angličané v zajateckých táborech si každý den čistili zuby a boty a 2x denně si žehlili košile a že je to psychicky zocelilo natolik, že vydrželi až do konce války. Vnuklo mi to myšlenku, že by možná nebylo špatné osvojit si každodenní návyky, díky kterým můžeme získat lepší psychickou i fyzickou odolnost. Není nic příjemného, když člověka přepadne úzkost. Nefunguje se s ní optimálně, dokáže limitovat, v krajním případě až paralyzovat. Já osobně takové stavy nemám zapotřebí zažívat a proto se snažím uzpůsobovat si život tak, abych žil pokud možno v poklidu, ve vnitřním souladu. Zajímám se o management a řízení, záleží mi na tom, abych dokázal v maximální možné míře řídit svůj život a nedostával se tak do nevyžádaných patálií. Naopak se snažím, abych byl tam, kde si přeji být.

Jsou chvíle, kdy je velice těžké být optimista a vidět světlo na konci tunelu. Ale já na zázraky věřím, vím, že existují. Někdy podpora velmi potěší, dodá energii nebo naději. V některých momentech může být klíčová. Ne vždycky ale od ostatních lidí přijde. Vyplatí se spoléhat se v první řadě sám na sebe. Poslední roky jsou pro mě osobně co do psychického rozpoložení nahoru dolů a před pár dny jsem si definitivně řekl, že podobné stavy nemám zapotřebí. Proč se nadbytečně stresovat? Proč se nechávat vyvádět z míry? Mám pocit, že zlatý vyvážený střed je pro mě nejlepší. Žádné extrémní výkyvy.

Pamatuji si, jak jsem se zdráhal navštívit celou řadu akcí, například ty, kde jsem nikdy předtím nebyl, byl jsem nervózní, když jsem se měl sejít osobně s někým, koho jsem znal jenom přes internet, anebo když jsem začínal natáčet videa. Takových chvilek by se dalo určitě jmenovat více. Dodnes občas tajně závidím těm lidem, kteří se postupem času dokázali skvěle vypracovat. Ale když se nakonec dokážu překonat, tak ten pocit vždycky stojí za to a navíc je i trošku návykový. Člověk odbourá strach a pak je v úžasu, co všechno dokáže. Ale vždycky je potřeba zůstat nohama na zemi a uvažovat racionálně. Po nějakém mimořádném zážitku nebo úspěchu je dobré se zase vrátit k rutině - do svého středu, taková je moje zkušenost. Vždycky se nakonec musí vystřízlivět.

Takže jak neztratit světlo na konci tunelu? Co bych v tomto článku poradil? Nebát se zkoušet nové věci, ale vždycky s rozumem. Nebát se mluvit s lidmi, nejlépe osobně, setkávat se s nimi, prohodit pár slov s personálem, se spolucestujícími, když by o to byl zájem apod. Sdílet veřejně, ale 3x si dobře rozmyslet, než cokoliv dám na sociální sítě, YouTube, blog apod. Číst knihy. Chodit do knihovny. Učit se jazyky a hledat přátele po celém světě. Cestovat. Nepodlehnout skepsi, snažit se opět vrátit do života. Udržovat zdravou životosprávu, nebát se vstávat dřív, plánovat akce, startovat den ledovou sprchou. Nebát se měnit návyky a začít dělat věci jinak. Zajít na výstavu, na přednášku, workshop, exkurzi... Tohle všechno je součástí osobního rozvoje. Někdy je potřeba začít malými kroky, dílčí radost, ale i ta je velmi důležitá. Obklopit se správnými lidmi, sledovat skutečně užitečný obsah na sociálních sítích. Mít pod kontrolou svoje účetnictví. Mít jasné cíle. Dělat to, co člověka baví.

Je snadnější o tom psát, než to provádět v reálném životě, je mi to jasné. Ale na světě je tolik úžasných míst a zážitků, že to stojí za tu snahu.