Zlín
Není to tak dávno, co jsem vyrazil vlakem z Plzně do Zlína. Bylo to nesmírné dobrodružství, na který jsem se těšil jako malej Jarda.
Musel jsem to stihnout za jeden den. Ne, že bych neměl možnosti na přespání, ale kdysi jsem to už tak naplánoval, chtěl jsem to dodržet. Chtěl jsem za jeden den dojet do Zlína, projít si jej a ten samý den se vrátit. Auto jsem tenkrát neměl a půjčka by mě vyšla dráž. Zvolil jsem vlak, podle Idosu. V těch už jsem skoro jako ryba ve vodě, jezdim jimi odmalička. Spoje mi vyšly tak, že jsem jel pouze se společností České dráhy a.s. Celkově spokojenost, nenapadá mě nic, co bych tenkrát vyloženě kritizoval.
Večer předem jsem přemýšlel, jestli to vůbec podstoupím, v mé mysli převládaly pochybnosti. Ten den, co jsem vyrazil, jsem vstával ve 2:00 ráno. V noci jsem moc nenaspal, prakticky nic, jestli mam bejt upřímnej. Neuměl jsem si vůbec představit, jak ta moje cesta bude probíhat. Ale vyrazil jsem a nakonec jsem nelitoval. Vyrazil jsem na vlak do Prahy, který vyjížděl ve 4:00, čekaly mě 3 přestupy. Měl jsem kliku, že nikde přes koleje nespadl strom, nebyla nehoda apod. Neměl jsem ve stanicích moc času na přestup, kdyby mi jeden spoj ujel, měl bych to už složité. Ale všechno klaplo. Počítal jsem s příjezdem do Zlína okolo 10:06, vyšlo to. Měl jsem super pocit, když jsem konečně dorazil. Po tolika hodinách jsem konečně poprvé v životě viděl Zlín, město spjaté hlavně s Tomášem Baťou, město, kde jsem nikdy v životě nebyl. Navíc bylo velmi daleko s nejednoduchým spojením. To bylo něco pro mě.
V Praze jsem přestoupil do vlaku, který směřoval až do polské Varšavy. Na můj vkus super souprava, moderní, Wi-fi, sedačky, interiér, možná, že jsem na rajčeti i zveřejňoval fotku. Podstatný bylo ale to, že vše jelo na čas. Jinak by totiž začalo opravdu nefalšované dobrodružství. Měl jsem celodenní jízdenku, nejvýhodnější koupě. Takže pokud jsem nechtěl utrácet další peníze za další lístky nebo Taxi apod., musel jsem se vrátit ještě ten den.
Povedlo se. Z Prahy jsem jel do Olomouce, kde rychle na vlak do Otrokovic a tam rychle na ,,osobák" do Zlína. Konečně... Pak, že se sny nemůžou splnit. Minimálně mně se některé sny splnily určitě. Tohle byl jeden z nich.
A aby nebylo splněných snů málo, setkal jsem se tam se svou super kamarádkou, kterou jsem neviděl minimálně pět let. Seš pořád stejná kočka jako před lety. :P :D V to jsem tajně doufal, že ji zastihnu, až bude mít volno a čas. Rád jsem tě viděl, ten zážitek celkově to ještě znásobilo. Díky.