25. narozeniny
Pro některé kultury je čas relativní pojem.
Přiznávám, že pro mě tady a teď v této chvíli ne tak úplně.
Vnímám, co se děje a byť by se dalo namítnout, že věk je ,,jen" číslo, přibývající léta nelze zastavit.
25 let je pro mě osobně určité jubileum, které mě nutí se poněkud vážněji zamyslet. Nerad to říkám, ale znal jsem lidi, kterým 25. narozeniny z různých příčin dopřány nebyly. Někteří z nich mi citelně scházejí dodnes, zejména čím jsem starší a čím více se dovídám o tomto universu. Z toho mi plyne, že nikdo z nás neví, který náš den bude poslední.
Cítím, že uvažuju jinak, než jsem uvažoval všechny předchozí narozeniny. Vím, může to znít jako otřepaná fráze. Vím, že se to může říkat na každých narozeninách, že ,,odteď bude všechno jinak a lepší" atd. Letos je to doopravdy jiné. Nedokážu to popsat, ale je to tak. Tak, jak uvažuji teď, jsem nikdy předtím neuvažoval.
Tak, jak se nad sebou a svým dosavadním životem zamýšlím teď, jsem se nikdy předtím nezamýšlel. Stručně řečeno : je co vylepšovat. Jsem nesmírně šťastný za to, kým jsem a jaká poznání jsem za svůj život učinil. Jsem nesmírně rád za to, že mám tenhle blog a že znovu píšu, že jsem se přes několik svých pokusů nevzdal a svůj blog jsem za tu dobu ,,vybrousil" a stále ,,brousím" do podoby, do jaké bych si přál. Jsem rád, že se o své poznatky dělím, protože věřím, že to má cenu.
Žádné ze svých minulých rozhodnutí již nezměním. Ihned se mi vybaví hláška z mého oblíbeného filmu, který jsem už jednou citoval - Tajemná záře nad Pacifikem. Tam se v jedné scéně vyšší důstojníci společně s pozorovatelem z amerického ministerstva obrany baví o možnosti cestování v čase a James Farentino (velitel Richard Owens) říká toto :
,,Mám instinkt, který mi říká, že když se věci jednou stanou, nemůžeme na tom už nic změnit a už vůbec bychom se o to neměli pokoušet."
Byly rozhodnutí a činy, které se ukázaly jako nesprávné. Je důležité se z chyb poučit, ale právě proto, že se minulost změnit nedá a podle mě by ani nebylo rozumné se o to pokoušet, nechci už jejím nekonečným rozebíráním ztrácet čas, chci se hlavně poučit a samozřejmě udělat vše proto, aby se stejné chyby neopakovaly.
O letošních narozeninách přemýšlím hluboce a silně. Jsou rozhodnutí, jichž jsem se dříve obával, nyní se jich už neobávám. Můj kamarád v současných dnech o sobě říká, že je v ,,procesu" a já se o sobě nestydím říct totéž, byť jeho současné prožitky a moje nechci vůbec porovnávat. Není to tak dávno, co jsem na svém Facebooku ,,vyvěsil" status, ve kterém píšu něco v tom smyslu, že končí jedna etapa života, že nic už nebude jako předtím a že začíná dlouhá cesta. Záměrně nechci mluvit o svých úmyslech a plánech, které mi kolují v myšlenkách, ale výsledky se dostaví a jak už jsem napsal výše :
Hodlám se s nimi podělit.
Cítím určitý závazek minimálně vůči pár lidem. Zároveň mám rád zemi, ve které žiju. Nezastírám, že Slovensko neberu jako cizinu, dlouhá léta jsme byli jeden stát. Nicméně je moje velká hanba, že jsem na něm do dnešního dne nebyl. A na mysl se mi dere ještě jedna myšlenka, když teď píšu tyto řádky, jak nesmírnou hodnotu pro mě má čas a že je pro mě velmi důležité, jakým způsobem jej trávím. To je jen tak na okraj. Píšu, co mě zrovna napadne, no jo, otevřené bilancování :-)
Mám spoustu plánů a drtivá většina z nich (ne-li všechny) jsou nesmírně vzrušující. Těším se na ně a Vy se těšte se mnou. Nemyslím totiž jen na sebe.
Díky moc všem příznivcům, přátelům, podporovatelům apod. Jste pro mě inspirací a pomáháte mi se nikdy nevzdávat.
A jak jsem psal na svém Facebooku.
Jedna éra je u konce.
Ta nová teprve začíná.
JR
EDIT 3.11.2017 : Přesun tohoto článku do nově vzniklé rubriky Bilancování.