Do minulosti - období 2003/2004 - 6. třída základní školy
Přechod na druhý stupeň znamenal krok do podstatně méně známých vod. Od první do páté třídy jsem byl v přízemí, byl jsem v ,,Céčku", ovšem s postupem do šesté třídy přišly změny. Naše třída zanikla, došlo ke sloučení s jinou třídou, někteří lidé odešli, místo přízemí jsme se přesunuli do druhého patra, změnili se učitelé i předměty. Zkrátka a dobře to začalo být o něčem jiném. Moje známky se začaly horšit. Poznal jsem nové lidi. Vznikly nové situace.
Dalo by se to označit za jeden ze zlomových momentů, kterých v mém životě bylo samozřejmě více. Šestou třídou jsem ještě nějak prošel bez větších komplikací. Ale už tam jsem cítil... abych tak řekl... zvětšující se diskomfort. Nebyl jsem úplně srovnaný obecně se systémem, ve kterém jsem byl. Tam už to začalo. Pozitiva byla. Přibylo kamarádů. A postupem času jich přibylo hodně. Ale ten zájem o výuku buď stagnoval, anebo spíš začal pozvolna ustupovat. A s přibývajícími roky už to vlastně nikdy lepší nebylo, proto píšu samostatně o šesté třídě, protože tam to podle mě začalo. Tam začal klíčit můj budoucí vztah ke škole.
Nějak jsem prolezl, ne, že bych propadal, to vůbec ne, ale začal jsem spadat do průměru. Nebylo to tak lehké jako předtím. Doma jsem dělal domácí úkoly, kázeňské problémy jsem neměl (naštěstí nikdy), takže tohle bylo v pohodě. Jen ten zájem nějak mizel.
Doma jsem pořád měl zálibu o počítače, stále ještě četl časopis ABC a měl svoje zájmy. Stoupající nároky ve škole jsem nějak moc neřešil. Nevím proč, prostě mi to celé asi nijak nedocházelo nebo nezajímalo, nebo jsem tomu neměl potřebu přikládat velkou důležitost.
Mám vzpomínky, že jsme například na tělocvik chodili hodně sportovat ven nebo plavat a to byly momenty, kdy jsem už výrazně pookřál. To bylo něco, co se s druhým stupněm ZŠ dost posunulo dopředu, alespoň pro mě. Ne, že by mě z tělocviku bavilo všechno, ale kolektivním sportům jsem přišel hodně na chuť. Bavil mě běh, i když mi ze začátku nešel, postupem času jsem si uběhnuté časy zlepšoval. Mnohem raději jsem byl v bazéně a venku. Pamatuju si, jak jsem se vždycky už někdy v únoru těšil, až se oteplí a přesuneme se z tělocvičny ven. Chladno mi nevadilo, byli jsme venku a když bylo jasno, byla to paráda. Na tohle vzpomínám rád.
Doma v TV jsem se občas podíval na sport, pak jsem ve škole měl možnost ho na tělocviku hrát. Příjemná nostalgie při těchto vzpomínkách.