Chůze
V dnešní době je docela problém udělat si čas na denodenní procházku. Jak by také ne. Práce, rodina, spěch, stres atd. Navíc je to určitá forma nepohodlí. Kdo by chodil pěšky, když může jet automobilem nebo MHD ? 21. století přináší určité ,,pohodlí" v mnoha ohledech.
Není to tak dlouho, co jsem šel prakticky přes celou Plzeň pěšky, šel jsem hodinu a ušel zhruba +/- 5 km. Už nevyhledávám MHD tak, jako dřív. Když je to možné a okolnosti to dovolí, chodím pěšky. Můžu vám říct, že mám potom vždycky dobrý pocit. Vystavil jsem tělo určitému nepohodlí, ale zároveň mám pocit, že jsem mu prospěl. Tím, že jsem ho ,,použil" a ,,neuložil" ho do nějakého dopravního prostředku. Neumím to přesně popsat. Cítím se zdravější a svěžejší. Jak na těle, tak na duchu. Popravdě řečeno - cítím i znatelný rozdíl, když jsem třeba určitý počet hodin v uzavřeném prostředí - např. byt a potom jdu třeba na několik hodin ven - např. do parku. Kor, když je na nebi ,,azur" a venku 25°C. Ale zas na druhé straně - proč se omezovat i když je venku chladno...
Pamatuju si, jak jsme kdysi, když jsme s chlapci chodili ještě na základku, chodívali kousek od školy na hřiště, každou sobotu jsme tam hráli fotbal, někdy i celej den. Kolikrát si říkam, co nám chybělo... nic. Byly časy, kdy jsme byli venku pořád, sportovali, cvičili, hráli různý hry, jezdili na kole... Tak si někdy říkám, co nám chybělo... Možná, že ke štěstí stačí maličkosti... Když se potom jedna maličkost přidá k druhé, pak by z toho mohla být klidně i radost velká... možná i trvalá...
Možná...
Komentáře
Přehled komentářů
Máš pravdu...kéž by se člověk mohl vrátit do dětských let, kdy nebyla elektronika a chodilo se domů za šera :D Možná je na čase učit naše děti využívat prostor venku a ne na židli u počítače....lést po stromech, padat na ledě, procházet tajemná místa,...
Možná...
(Lee, 24. 8. 2016 23:10)