Cítím, že se blížím ke křižovatce
Jsou to jen aktuální pocity, které zapisuju. Nic víc.
Vnímám svět kolem sebe. A zdá se mi, že postupem času budu postavený před rozhodnutí, která můžou zásadně určit, kterým směrem pojedu dále. Budu pokračovat ve stávajících návycích, nebo je obměním? Nebo je změním nějak zásadně? Kterým směrem chci vlastně jít dál? Jaká je představa o životě?
Vím, že zatím rodinu zakládat nechci. Takže z toho logicky vyplývá = vyhýbat se nechráněnému sexu. Nic neriskovat. Chci riskovat? Chci pokoušet osud? Vím, že ne. A když to vím, tak podle toho musím jednat. Ne, že bych to zrovna v tomto punktu nedělal, ale důležité je, abych svoje cíle neztrácel ze zřetele a nenechával se od nich odvést. V tomhle směru myšlení mi strašně moc pomohla knížka Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla. Pak jsou to třeba dluhy. Neumím si představit žít na dluh. Nemám rád, když si musím půjčovat. Ustoupím někdy v tomhle postoji, i kdyby šlo třeba o bydlení? Co si vyberu? Život bez dluhu a volnější ruce? Nebo budování stavby i za cenu dluhu třeba na 30 let? Chci to? Nechci? Podle toho musím jednat a neuhýbat. Jsou body, ve kterých musím mít jasno a nepronevěřit se sám sobě.
Proto říkám, že cítím, že se blížím ke křižovatce. Jsou rozhodnutí, která se pak budou dost obtížně měnit, kdybych to chtěl.
Mít rodinu je závazek na celý život. Mít dluhy taky není žádná legrace, celá řada lidí by mohla vyprávět. Podnikat/nepodnikat, zkusit pracovat v jiném státě nebo ne, pustit se do projektu/nepustit se do projektu... Cítím, že potřebuju zůstat bdělý a důkladně zvažovat, pro co se rozhodnu a pro co ne.
Chtělo by to nějakou širší představu, jak by vlastně ten můj život měl a neměl vypadat. A pokud některé věci ve svém životě nechci, tak pak musím mít dostatečnou sílu a odvahu na to, abych se nenechal uvrtat do něčeho, co skutečně (v některých případech alespoň zatím) ve svém životě nechci. Taky si musím dávat pozor na blbosti. Někdo řídí automobil krátce poté, co vypije pár piv, někdo jezdí agresivně, pak nezvládne řízení... někdo něco udělá ve zkratu, jiný pod drogami, něco se stane z nedbalosti a tak dále, těch případů v novinách je, jistě je znáte... A za blbost se platí. Vězením... pokutami... černým svědomím... finančními náhradami škody... Chci to? Chci riskovat nějakou blbost? A pak problémy? Které nechci?
Právě o tom všem teď hodně přemýšlím a cítím, že musím zůstat bdělý a pozorný. Mně není jedno, jak se na tomto světě zapíšu. Podle toho musím uvažovat a jednat. V kritických chvílích být pevný. Mám před sebou kupu práce. Hlavně práce sama na sobě. Ale stojí to za to. Je pro mě důležité si tohle všechno uvědomovat.