Další střípek do mozaiky obratů
Jsem nadšený národní fanoušek, hlavně co se hokeje týče, přiznávám to. Český národní tým sleduju už od roku 1998 od Nagana, nepravidelně, ne vždy se mi podaří, ne vždy je na to čas. Ale vždy, když okolo května končí Mistrovství světa v hokeji, už můj zrak s nadšením upínám na to příští. Pokaždé mě to baví, pokaždé se na to těším. Nároďák byl pro mě asi vždycky úplně nejvíc.
8.5.2017 jsme hráli v základní skupině zápas s Finskem, to byl zrovna jeden ze zápasů, který jsem vidět nemohl. Ale alespoň závěr jsem si užil ze záznamu. Nevyvíjelo se to dobře. Po prvních dvou třetinách jsme prohrávali už 3:0 a tento stav platil ještě na začátku té třetí. Přiznám se vám, že za téhle situace mám dodnes trochu problém s optimismem a často si stále říkám, že tohle už je asi prohrané.
Včerejší zápas mě i Vás doufám dostatečně nakopne. Připomene, že zápas končí skutečně až po definitivním uplynutí hrací doby. S posledním fouknutím rozhodčího do píšťalky. Ale dokud je čas a zápas běží, stále je o co hrát a jak říká Aragorn ve filmu Pán prstenů : Dvě věže.
,,Vždy je naděje."
Ve třetí třetině naši nastartovali fantastický obrat. Nejprve Horák dal ve 48. minutě na 1:3 a pak zhruba dvě minuty před koncem Gudas a Jan Kovář dorovnali na 3:3. V prodloužení gól nepadl a nakonec jsme my byli ti šťastnější v samostatných nájezdech, skvělý ,,blafák" Robina Hanzla. A to ještě celý zápas ,,okořenila" momentka jednoho z našich (pro mě osobně) nejlepších sportovních komentátorů Roberta Záruby. Odkaz níže, pokud ještě vůbec bude fungovat... Vždycky jsem si přál vidět, jak se naši komentátoři tváří, zvlášť při podobně dramatických zápasech. Jsem moc rád, že se mi to splnilo :-) Díky za to.
Ale kdo by po dvou třetinách čekal, že se nám něco podobného povede? 3:0 je už poměrně jednoznačný výsledek. Nicméně, jak je vidět, v hokeji je to stále nicotný náskok, který se dá lehce smazat. Kdysi jsem byl na zápase Plzeň - Pardubice a tam se stalo vlastně to samé. Plzeň vedla 3:0, ale nakonec prohrála 3:4 po samostatných nájezdech.
A proč?
Protože se nikdo z nich nevzdal. Nikdo z nich neřekl : ,,To už je prohrané. To už nemůžeme zvrátit. To už nepůjde otočit. Máme málo času."
V obou týmech se objevila nesmírná vůle, která se vyplatila. Otočili zdánlivě bezvýchodné a prohrané. I proto vzniká můj dnešní článek. A já upřímně říkám, že mám z obratu našeho národního týmu obrovskou radost. Ukázali sílu a odhodlání.
Možná, že o tom naši hoši nemají ani potuchy, ale já si myslím, že i jeden takovýto zápas může pomoci ostatním lidem i v řadě jiných zapeklitých situací v životě.
Může jim to pomoci najít sílu a odhodlání bojovat až do konce.
Zdroje :
http://archive.onlajny.com/match/index/date/2016-11-27/id/188853
https://www.youtube.com/watch?v=QnCh3B-yrhA