Nevzdávejme to II
Lze otočit i zdánlivě bezvýchodné situace. O tom jsem bez nejmenších pochybností přesvědčen. Ne vždy se to podaří. Ale naděje umírá poslední.
Před nějakým časem jsem tu sdílel článek s názvem Nevzdávejme to. Mám totiž obavy, že jak čas plyne a některé události se stávají historií, je tendence na ně zapomínat. O to víc je pak podle mě tendence propadat skepsi a beznaději, protože se zapomíná, že v životě lidé už zažili situace, které už vypadaly jako absolutně beznadějné a neřešitelné, ale světě div se, zázraky se dějí. Průběh některých událostí se podařilo otočit.
Existují knihy, které se staly světovými bestsellery a napsali je lidé, na které už prakticky sahala smrt, např. díky rakovině ve velmi pokročilém stadiu. Na tomto světě byli a jsou lidé, kteří dokázali utéct hrobníkovi z lopaty i v momentech, kdy už v jejich uzdravení nevěřily ani jejich vlastní rodiny. Hledejte a najdete je. Zajděte do knihkupectví, pátrejte na internetu, či v městských knihovnách. Ty příběhy existují a jsou úžasné.
Já sám se velice rád často vracím ke sportu. Dodává mi sil a mám k němu velmi vřelý vztah, často z něj čerpám inspiraci. Koneckonců, zmínil jsem ho i v mém minulém článku, nejinak tomu bude i teď, těch příběhů nabízí dost a dost a myslím si, že některé z nich by neměly být zapomenuty.
Na tenhle příběh nebudou mít příjemné vzpomínky fandové fotbalového klubu FC Slovan Liberec. Psal se konec srpna 2009 a Liberec hrál o postup do základní skupiny Evropské ligy. Poslední překážkou bylo 4. předkolo, které se hrálo na dva zápasy stylem doma - venku. Soupeřem bylo rumunské Dinamo Bukurešť. První utkání odehrál Liberec na půdě Dinama a zvítězil 0:3 kontumačně kvůli výtržnostem fanoušků. To pro Dinamo znamenalo, že pokud v odvetném utkání chtělo odvrátit vyřazení, muselo vstřelit v základní hrací době minimálně tři branky a žádnou nedostat. Po prvním utkání už kdekdo včetně mě, který se tehdy na odvetu díval v TV, viděl Liberec v základní skupině Evropské ligy. Věřil jsem, že je Liberec zkušené mužstvo, které si takto pohodlný náskok s přehledem ohlídá, i kdyby měli doma hrát na bezbrankovou remízu.
Nevěřil jsem vlastním očím, když skončila základní hrací doba a Liberec svůj náskok naprosto promrhal a prohrával doma 0:3. Dinamo uhrálo potřebný výsledek, protože se dokázalo třikrát prosadit na hřišti soupeře podobně jako Liberec předtím v Bukurešti. Celkový stav byl tedy nerozhodný a o postupujícím muselo rozhodnout prodloužení, popř. penalty. To, co si málokdo před tímto duelem dokázal představit, že by mohlo nastat. Pro Liberecké fans to musel být jeden z těch nejhorších scénářů, krajní varianta, které nikdo nemohl uvěřit.
A bylo ještě hůř. V prodloužení už gól nepadl a zápas dospěl do penalt. Ty jsou z mého pohledu vždycky loterie. Dlouho to bylo vyrovnané drama. Byla pouze otázka času, kdy někdo udělá chybu.
Nakonec byli štastnější hráči Dinama Bukurešť. To, co si málokdo z libereckých fanoušků dokázal představit, se stalo realitou. Dinamo vyhrálo na penalty 8:9, celkově 0:4. Postoupili. Neumím si vůbec představit, jaká atmosféra musela panovat v táboře libereckých příznivců, nebo dokonce v kabině fotbalistů po zápase. Zato v Bukurešti se patrně slavilo velmi bouřlivě. Beznadějný stav otočili. Otočili, protože v to bezvýhradně věřili a šli si za tím. Dokázali to.
Vyjádření tehdejších trenérů po zápase určitě rovněž stojí za přečtení. Trenér Dinama byl údajně od začátku přesvědčen, že jeho tým postoupí. Dále měl údajně prohlásit toto : ,,Vždy jsme věřili v postup. Byl to pro nás velký výkon, ale nebylo to pro nás velké překvapení."
Poměrně smělá slova, co říkáte?
Jenže věřit je podle mě základ...
Zdroje :
Komentáře
Přehled komentářů
Jo to bylo desne... Liberec musel mit pak desne nalady a ja to prozivala s nim
Liberec
(Klara, 1. 4. 2017 23:12)