O síle, vzestupech a pádech
Zažil jsem v životě momenty nesmírné radosti a euforie, ale také zároveň obrovského zklamání. Rány dostávám dodnes a dodnes se je učím snášet. Jsou momenty, kdy to jde hůř. Ten úder, který se pokouší člověka lidově řečeno ,,srazit na kolena" má vždycky nesmírnou sílu a někdy trvá dlouho, než se člověk dokáže ,,oklepat" a jít dál. (poznámka : nemohu nevzpomenout na můj oblíbený film Rocky Balboa)
Útok přijde často z nečekaného směru a stejně nečekaným způsobem. O to větší sílu a moment překvapení má.
Jenže člověk není nikdy úplně sám. (tady pro změnu nemohu nezmínit hymnu anglického fotbalového klubu Liverpool FC : You'll never walk alone.)
V mém životě se vždy našel časem někdo, kdo mi podal pomocnou ruku. Poznal jsem lidi, kteří mi vrátili ztracené sebevědomí. Někdy k tomu stačila jen obyčejná diskuse u piva. Vrátili mi vnitřní sílu. Za to jim nikdy nedokážu dostatečně poděkovat.
Příliv nových neznámých lidí může způsobit doslova zázrak. Vzkříšení. Myslím si, že totéž se dá říct i o informacích. Knihy, filmy, TV, noviny, internet atd atd. Nesmírně mi pomáhají lidi s životními zkušenostmi a skutečné osobnosti. Je to báječné mít ke komu vzhlížet a cítit opravdovou podporu.
Ve svém životě mám několik vzorů, z nichž některé z nich mám tu čest znát osobně. Pomáhají mi už jen tím, že jsou sami sebou. Každé setkání s nimi posiluje a dodává neskutečnou sílu a energii.
Vzhlížím k nim a v lecčem bych chtěl být jako oni.