Odepsal jsem, ani popel
Psal jsem si přes internet s celou řadou lidí. Píšu dodnes. Spousta z Vás si jistě dobře pamatuje. Chat, seznamky, ICQ, Skype, Libimseti a tak dále a tak dále. Toho bylo a je...
A jednu věc jsem tedy obzvlášť ,,miloval." S někým si píšete, docela si rozumíte, ale za nějaký čas komunikace slábne a když už člověk vůbec odepisuje, tak akorát ve zkratkách typu : ,,jj, nn, hm, ttj" apod. Člověk napíše nějakou větu delší a odpovědí je jenom tohle.
Tak si kladu otázku, jestli by mi nebylo milejší, aby mi ten člověk rovnou napsal, že si teď psát moc nechce, nebo si nechce už psát vůbec. Na mě to vždycky dělalo dojem ten, že jakmile někdo začal odepisovat tímto způsobem, dával najevo, že ho ten dialog spíš otravuje a tak něco napíše jen ze slušnosti, aby měl od toho druhého pokoj. Sebekriticky musím uznat, že i já nějakou dobu odepisoval podobné věci, nechal jsem se strhnout a lituju toho. Zcela vážně.
Proč odepisovat ,,jj" místo ,,jo" ? Vypadá to snad lépe? Kdybych chtěl být skutečný rejpal nebo ,,Grammar Nazi", řekl bych, že člověk, který tohle napsal, napsal čirý nesmysl. Blbost, která neznamená nic. Kde to vzniklo a proč? Z lenosti? Z nutnosti? Nelíbí se mi to. Nemám rád prznění češtiny a také nemám příliš rád takový odtažitý způsob komunikace. V dnešní době na to už moc nenarážím a to mě těší. To ale neznamená, že to neexistuje.
Ale dnes jsem už vyrovnanější. Když vycítím, že ta komunikace od protistrany vázne, automaticky se hned stahuju. Když vidím, že to nemá význam, když se zdá, že ten zájem zkrátka není oboustranný, já pomalu mizím. Ustupuju do pozadí a angažuju se primárně tam, kde je o to pravý nefalšovaný zájem. Za poslední roky se v tomto punktu můj pohled proměnil.
A cítím se mnohem lépe.