Ráno
Dnes bych se krátce chtěl podělit o zážitky, které se občas v mém životě opakují. Cestování (a nejen to) je o jistém nepohodlí a to zejména co se ranního vstávání týče. Občas se mi stávalo, že jsem si naplánoval výlet například dva týdny dopředu. Menší háček byl v tom, že na některé spoje bylo potřeba ráno vstát např. už ve 4:00. Mně osobně mnohem víc vyhovuje pracovat dlouho do noci, než ráno vstávat brzo. Abych to zvládal s menšími obtížemi, snažím se chodit spát dřív, což se ne vždy daří.
Proč o tom všem píšu. Dodnes se mi stává, že si naplánuju výlet, na který se dlouho těším, ale v den odjezdu, když brzo vstávám, nastávají krize. Tělo často křičí, že chce ještě spát a já mám tendence celou akci odpískat, když vím, že mám možnost v klidu nerušeně dalších několik hodin spát. Proč se přemáhat, když mám jedinečnou příležitost se vyspat? Získám tou akcí vůbec něco? Nebylo by lepší se na to vykašlat? Nebylo by lepší využít volna a na svoje plány rezignovat? Nebylo by lepší zůstat doma než se trmácet po cestách?
A takových různých ,,červíků" mi v hlavě ,,hlodá" spousta.
Ale co si pamatuji, tak téměř vždy, když jsem se překonal a na cestu vyrazil se mi to bohatě vyplatilo. Ty zážitky a ten osobní rozvoj na každé cestě, kterou jsem podnikl, jsou prostě k nezaplacení.
Věřte mi, že ty za trochu toho nepohodlí stojí.
Foto : Zwiesel, Bayern (Deutschland)