Vlak ujel do stanice Virtuální Svět
V počítačích v uvozovkách ,, ležím'' od nějakých 5 let. Ne, že bych s nimi fanaticky trávil veškerý svůj čas, ale bavily mě velmi záhy. Platí to dodnes. Začínal jsem na MS-DOS, textovém editoru T602, českém souborovém manažeru M602 nebo dalším souborovém manažeru Norton Commander. Pamatuju si velké a potom malé diskety, jejichž nejvyšší kapacita byla okolo 1,5 MB. Miloval jsem to. Velké monitory, pamatuju dokonce i jeden černobílej. Postupný přechod na vyšší systémy. Vyrostl jsem na ,, starých'' hrách. Internet přišel až o mnoho let později.
No a s ním chtě nechtě přišly časem i problémy.
S internetem přišla nová forma komunikace. Svedl mě vír sociálních sítí. Nevím už přesně, kde byl prvopočátek, zatím to nemám ověřené, ale můj úplně první kontakt s chatem byl pravděpodobně v ,,místnosti" na téma českých fotbalových klubů - Gambrinus liga. (,,místnost" je něco na způsob hromadného chatu např. v Messengeru nebo Skype)
Den, kdy se to všechno zvrtlo přišel později. Vím, že jsem vystřídal několik přezdívek a střídavě účty zakládal a rušil. Po nějaké době jsem si v určitý den vytvořil další účet, vstoupil na chat, mohlo být tak kolem 15:00 hodin. Odešel jsem někdy kolem půlnoci. Další den to trvalo ještě déle. Takhle se to postupně ,,nabalovalo", až jsem si to jednoho dne spočítal a vyšlo mi, že čistý čas v hodinách mi po přepočtu vyšel minimálně na jeden celý měsíc. Jeden celý měsíc nic jiného, než počítač a komunikace přes chat. A to bylo možná ještě daleko víc, bohužel nemám nikde uložená přesná čísla.
Přišli noví lidé, nové situace, nové zážitky. Tahle etapa stojí za další články, protože jsem v ní skutečně zažil spoustu zajímavých věcí, které stojí za komentář. Teď s odstupem času se tomu směju, tehdy mi někdy bylo do smíchu podstatně méně. Bylo to nevšední dobrodružství. Z lidí, které jsem poznal na internetu, jsem jen zlomek poznal osobně. Ale nelituju toho, určitě ne, jen lituju toho, v jaké intenzitě jsem se do toho vrhnul, neznal jsem meze, narušil rovnováhu a dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že život není jenom chat. Tenkrát jsem to lidově řečeno ,,přepálil". Troufám si tvrdit, že jsem se definitivně ,,srovnal" až v posledních letech. Snad.
To prostředí mělo nějakou ,,auru", která mě oslovila a pohltila. Troufám si tvrdit, že jsem si s většinou lidí, se kterými jsem mluvil, měl o čem povídat. Jak říkam, bylo toho přespřílíš a to bylo špatně. Bylo období, kdy v mém životě prakticky neexistovalo nic jiného než chat. Ale ty zážitky a zkušenosti se nedají zapomenout. ,,Hry" na motivy různých seriálů, diskuse na různá témata, srazy ,,místností ... Zážitky byly zajímavé.
Resumé :
Čeho je moc, toho je příliš. Bylo období, kdy v mém životě chyběla větší pestrost, rozmanitost a vyrovnanost. Ochutnal jsem nové a nepoznané, zalíbilo se mi to a totálně jsem tomu propadl. Díky rodině jsem se zachránil ještě relativně včas. Děkuji jim za to. Život není jenom virtuální svět a na tenhle fakt jsem na chvíli zapomněl. Přineslo to velmi cenné zkušenosti, za které jsem vděčný.
Slíbený bonus :
brjn90, r483, 16.hanz, Hanz16, JanRoub92