Osobní blog

Únor

Jízda půlnoční tramvají může proběhnout naprosto v klidu bez nějakých nepříjemností. Atmosféra kolem prezidentských voleb mě vykolejila a vychýlila ze svého středu víc než jsem čekal - viz. některé příspěvky na internetu. Stalo se to, protože jsem tomu všemu dovolil vstoupit do mého prostoru, ale snad už jsem se z toho oklepal. Je potřeba najít metodu, která dokáže z člověka shodit tlak všedních starostí. Masáže, sauna, jóga, sport či co já vím. Alkohol sice může na chvíli pomoct, ale má příliš mnoho negativních faktorů i riziko závislosti. Tohle není cesta.

V TV mi teď běží filmy Divergence a Rezistence, můj milovaný žánr sci-fi. V plánu mám ještě Hunger Games. Vnuklo mi to myšlenku, že zmanipulovat lidskou mysl nemusí být tak těžké, jak se zdá a že Ti, kteří mají zmapováno, jak funguje lidská mysl, mají ohromný náskok. Televize, reklamy či sociální sítě nás ovlivňují víc, než jsem čekal. Nedávno jsem se opět odhodlal a venku po turistických značkách zdolal cca 20 km a opět to pro mě mělo velký přínos. Vím, co potřebuju, jenom je klíčové mít sebekázeň a skutečně to dělat. Potřebuju se držet osvědčeného a to zejména v těch případech, kdy se stane nějaká nepříjemnost, která má potenciál mě vykolejit a odvést od zadaného kurzu. Pokud mám přesně definovaný cíl, je strhnutí z cesty mnohem složitější.

Duben

Opravdoví přátelé jsou neskutečným pokladem. Važme si jich. Tahle podpora může zachraňovat životy. Odpočinek a spánek je bezva. Ale nesmím se poddávat lenivosti a zahálce. Svět venku čeká. Svět venku čeká na osobnosti. Vážím si podpory lidí a strašně moc si vážím Vás všech, co mě máte rádi. Je to pro mě ohromný závazek. Ráno byla zima, sychravo, 4 stupně Celsia. K večeru se obloha protrhala a citelně se počasí zlepšilo. Zima začala polevovat a to během jediného dne. Ledacos se dá otočit a někdy i velmi rychle.

Blíží se 31 let (16.5. mi bude) a já cítím, že dochází k dalšímu zlomu. Některé věci už chci nechat definitivně za sebou. Čas utíká, najednou je třetina nového roku už pryč. A tak to jde pořád dokola. Stále to není ono, stále jsou některé zásadní cíle nesplněné. Volný čas se za poslední roky dramaticky ztenčil a já už jsem přesvědčený o tom, že pro splnění klíčových snů bude potřeba změnit životní návyky a ke starým se už nevracet. Bude to chtít rozvoj a neusínat na vavřínech. Doba se překotně mění, určité ideály jsou fuč, spoustu věcí je jinak, než jsme si mysleli a rovněž i spoustu lidí jsou jiní, než jsme si mnozí z nás mysleli. Ale já si věřím. Mám svoje knihy a mozkový trust. Mě jen tak něco nezlomí. Mám silný motor na cestě za svými sny. My jsme Ti, kdo žije naše životy. Chleba se láme, mládnout už nebudeme. Bude potřeba zkoušet nové věci. „Ten, kdo chce mít něco, co ještě nikdy neměl, bude také muset udělat něco, co ještě nikdy neudělal.“ Tohle mám z webu citáty.net a údajně to prohlásil německý psychiatr Nossrat Peseschkian. Je to něco, s čím se hodně ztotožňuju. Je ve mně vnitřní pnutí, které mě nutí se svých snů nevzdat a já se jich opravdu vzdát nechci. Proč bychom nemohli žít naše životy podle svých představ? Cítím, že jdu opět trochu proti proudu. Ale nemůžu si pomoct. Proč tohle všechno vlastně píšu... Začnu věci pomaličku dělat jinak než doposud a v některých ohledech to bude znát. Přesné detaily ještě neznám, ale vím, že to tak bude. Svoje návyky přizpůsobím svým skutečným cílům. Nezavděčím se každému, s tím počítám. O to víc si budu vážit každého, kdo na mojí cestě zůstane. Chci, aby tyhle moje myšlenky byly někde zvěčněné. Spoustu našich omezení máme ve svojí mysli. Spoustu si toho neseme z minulosti. Cítím potřebu to prolomit. Zaznamenávat úspěchy. Díky moc těm, kteří mě podporují. Dodává mi to ohromně sil a odvahy. Cíle jsou teď už jiné než třeba před 15 lety. Doba je jiná. Cítím potřebu se tomu přizpůsobit. Cesta začíná. A to, kdo se mnou na ní bude chtít jít, se teprve uvidí.

Květen

Věci budou jinak. Někdo to možná nepřijme. Určitý způsob myšlení skončil. Současná i nadcházející doba už vyžaduje něco jiného, je čas se otevřít novým způsobům a čelit nástrahám systému. Pravda se dere na povrch. Každý má možnost se změnit.

Mám pocit, že v posledních týdnech konečně získávám odvahu dělat věci, které bych se ještě před pár lety bál dělat. Něco se ve mně skutečně láme. Vyrostla ve mě touha skutečně si plnit svoje sny. Strach se rozpouští. Občas při svých venkovních pochůzkách lesem, městem nebo kdekoliv jinde vezmu do ruky svůj mobilní telefon, připojím externí mikrofon a namluvím v krátké chvíli nějaké video. Tahle forma ,,Vlogů" mi v současnosti vyhovuje nejvíc, během krátké chvíle rychle něco nahrát, namluvit, uložit a jedeme dál. Priority se mění a podle toho se budou postupně proměňovat i návyky. Cítím se být na rozcestí. Teď bude důležité překonávat určitý práh nepohodlí a hledat cesty k plnění cílů i přes překážky, které se budou stavět proti. Bude to zkouška odhodlání.

Mám takový pocit, že od určitého věku (nebo od určité životní fáze) je potřeba přepnout způsob myšlení na režim ,,manažer." Buď se naučíme ŘÍDIT SEBE (mít správné návyky, sebekázeň apod.), nebo někdo jiný nakonec bude ŘÍDIT NÁS. Nevidím jinou alternativu.

Červenec

Při mých toulkách přírodou mi jedna sympatická dáma pochválila tričko. Měl jsem na sobě to s motorkou Jawa. Pochopil jsem důležitost zpětné vazby. Moc mě to potěšilo a motivovalo do dalších podobných věcí. Má to význam.

Říjen

Šel jsem ve všední den dopoledne kolem základní školy, kam jsem 9 let chodil. Z otevřených oken jsem vnímal a rozpoznával typický šum ze tříd, kabinetů i družiny. Ve školní jídelně chystali obědy. Přepadla mě trochu nostalgie, ona se ta škola od doby, kdy jsem odešel, zas tak dramaticky nezměnila. Samozřejmě, že mají plastová okna a už trochu jinak vybavené třídy. Ale spousta toho zůstalo. Na základku rozhodně nevzpomínám ve zlém, naopak. Občas si vzpomenu na různá studijní videa, která nám učitelé pouštěli při hodinách. Jako bych se chtěl vrátit k jednoduchosti. Tenkrát nebyly takové mobilní telefony jako dnes. Jakoby mysl byla čistější. Tenkrát to všechno vlastně teprve začínalo. YouTube, Facebook, Instagram apod. Pytel s ohromným množstvím dat se teprve trhal. Dnes už je to takřka dokořán. A já nějak cítím někdy touhu se vrátit zpátky. Mimo ten přehršel.

Listopad/Prosinec

Byl jsem na dentální hygieně. Každá taková návštěva mi pomáhá udržet zuby i dásně zdravé. Teď se mi to nějak nesešlo. Otekla mi dáseň u osmičky, což se mi bohužel občas stává. To pak odeznělo, ale následně potom jsem se probudil s bolestmi v krku, postupně se během dne přidaly horečky, kašel, rýma a já se celkem sesypal. Teď se z toho ne úplně snadno hrabu zpátky. Naštěstí se už situace zlepšuje a brzy budu v pořádku. Zdenka Blechová ve své knížce Jak ven z matrixu píše, že teplota je rozpor mezi starým a novým myšlením. Mohu potvrdit, že na tom něco je. Už od dětství jsem měl pocit jakési transformace během nemoci. Najednou se můj dosavadní život zastavil, já musel vlézt do postele a člověk má čas přemýšlet a odpojit se. A skutečně mám pocit, že něco starého opět odešlo. Už vyhlížím nový rok. Skutečně se už k některým návykům nevrátím. Těším se, až budu v pořádku. Ale byla to příležitost pár věcí přehodnotit.