Zápisky 2024
Únor
S pravou přítelkyní po svém boku cítím naplněný život. Pokud člověk tohle nemá, má tendence blbnout. Je to naprosto jiný život a naprosto úžasný. Nesmírně si toho vážím. Pochopil jsem, že vztahy přes internet mi nefungují. Až v poslední době konečně vracím vztahy z virtuálního světa skutečně do toho reálného a už to nikdy nechci jinak. Najednou cítím ohromný klid a vyrovnanost. Jakoby z mého života odpadly věci, které mě stejně šťastným nečinily. A najednou přišla pravá nefalšovaná ryzí radost a s ní zároveň určitý nadhled. Některé věci už do života zpátky nevrátím.
Březen
Šel jsem místem, kde po straně byla poměrně hojná křovinná vegetace a potkal jsem pár lidí, kteří daný prostor vyklízeli a co všechno nenašli... cca 15 starých pneumatik, staré kufry, plechovky, igelity, noviny a další odpad. Místo zkultivovali a mně to ohromně potěšilo a tak jsem si říkal, že by bylo záhodno nepřidělávat těmto lidem i přírodě práci a nakládat s odpadem skutečně tak, jak se patří.
Pokud narazíme na internetu na něčí tvorbu (článek, video na YouTube, podcast, příspěvek na Facebooku nebo Twitteru apod.), můžeme se na to podívat, sdílet to, okomentovat to, dát tomu ,,like", přihlásit odběr apod. Tohle všechno autorovi oné tvorby nepochybně zvyšuje ,,skóre" a v některých případech i zisk. Zvyšuje ovšem všechno to, co sledujeme a čemu často přispíváme i svoje peníze i nám ono pověstné ,,skóre" ? Přináší nám to kýžený užitek? Není čas od času užitečné udělat takovou soukromou ,,inventuru" a zvážit, co a jestli vůbec si zasluhuje naše peníze a naši pozornost?
Duben
Chtěl bych se zde svěřit se dvěma momenty, kdy při mě opravdu stála štěstěna. V tom prvním jsem měl jet linkovým autobusem na dentální hygienu, chtěl jsem jet obchvatem do jiné části města. Ten spoj, na který jsem nasednul, byl jeden z těch, který jel do stejného cíle, ale zrovna jinudy, což mě zmátlo. Raději jsem vystoupil, protože jsem měl strach, že mě to nechá někde na okraji města. Pak jsem zjistil, že bych na to místo skutečně dojel, jenom ne přes obchvat. Takže bus mi vlastní blbostí ujel, další jel už pozdě, tak co teď. Najednou koukám na druhou stranu, zastávka a tam jezdí spoj, který také jede na to místo, kam potřebuju, jenom přes město. Měl jsem štěstí, zrovna bus přijel a já nakonec do ordinace došel se 4 minutovým zpožděním a prý to nakonec bylo akorát.
Podruhé to bylo na vlakovém nádraží. Potřeboval jsem jet spěšným vlakem Regiopanter. Jdu na nástupiště, vidím vlak, nastupuju. Je nezvykle plný, říkám si. Asi dvě minuty před odjezdem si všimnu na obrazovce, že je to úplně jiný směr. Rychle balím a vlak opouštím, jednu jedinou minutu před odjezdem. Hledám svůj vlak, rovněž Regiopanter, nacházím ho, usedám a v klidu čekám na odjezd. Tyhle momenty si musím pamatovat, abych věděl, že štěstí existuje a že se vyplácí mu jít naproti.
Listopad
Příchod pana Ivana Haška k české fotbalové reprezentaci jsem velmi kvitoval. Bohužel, nepovedlo se nám EURO a ani první zápas Ligy národů. Kritika se valila, ale čas plynul a věci se najednou začaly otáčet. Výsledky se dostavily. Po dnešním zápase z 19.11.2024 (ČR-Gruzie 2:1) jsem si opět připomenul, že zajíci se skutečně počítají až po honu a že dokud je o co hrát, tak se to nikdy nesmí vzdávat. Tohle jsem si odnesl z období EURO 2024 až dodnes. Jsem pyšný na hráče i celý realizační tým, jak se dokázali odrazit ode dna. Velmi gratuluji také lvíčatům. Těm se povedlo něco podobného. Víra je základ. No a aby nebylo senzačních úspěchů málo - fotbalový trpaslík San Marino teprve podruhé za 20 let vyhrál zápas a postoupil o úroveň výš. Outsider povstal. Nikdo nemusí být otloukánek věčně. Skvělá inspirace. 19.11.2024 je báječný den.
Prosinec
Zemřela zpěvačka Helena Zeťová. Tahle zpráva mě velmi zarmoutila. Nebyl jsem sice její skalní fanoušek, ale ze všech střípků ať už z TV nebo z internetu na mě působila sympaticky, znám její píseň Impossible, letmo si vzpomínám i na nějaké písničky Black Milk. Je mi smutno. Upřímnou soustrast.
Nějak podezřele příliš mnoho lidí klempírovalo zrovna na vánoční svátky. Lidi, se kterými se znám, ale i pár lidí na sociálních sítích se svěřovali, že Vánoce promarodili. Příznaky vesměs podobné, jako jsem měl já - teploty, rýma, kašel, bolest v krku. Během několika dní ústup. Mně se to snad nepovedlo nikdy za 32 let, abych byl nemocný na Vánoce, až letos. Je to zajímavé, protože na můj vkus to postihlo celkem dost lidí v v podobný časový úsek.
Komentáře
Přehled komentářů
Jestli sis nasel nejakou slecnu,tak at vam to vydrzi uz naporad
![IMG_20231231_162345[1]](/img/tiny/15.jpg)
Ta prava
(X, 7. 3. 2024 11:38)